Slovo na dnes


Odkazy k Bohu


Odporúčame


Vyhľadávanie na skránke


WEB HELP

  • Google Translate/Prekladač
  • Google Search/Vyhľadávač
  • iGoogle
  • Bookmarks/Záložky


Poradenství pro homosexuály

uverejnené dňa 18. 10. 2004 | Autor/ka: Dr. Elizabeth Moberlyová

Prinášame jeden zo starších dokumentov organizácie Exodus International Europe (EIE), ktorý v čase svojho vzniku výrazne posunul vnímanie homosexuálnych osôb v rámci cirkvi, aj keď dnes už sú niektoré jeho závery prekonané.         Do poraden mohou homosexuály přivádět různé důvody. Bylo by, zvláště v současnosti, zjednodušující a zavádějící předpokládat, že jediným důvodem je nepřijetí vlastní homosexuální orientace. Takový důvod pro vyhledání terapeutické pomoci se asi bude vyskytovat i nadále, avšak je třeba vědět také to, že mnozí homosexuálové nikdy do poradny nepřijdou, neboť nepovažují svou orientaci za problém a netouží po změně. Poradenství však může být žádáno třeba i pro zlepšení vztahů a pro řešení těžkostí ve vztazích mezi jedinci stejného pohlaví. Někteří hledají pomoc při zvládání smutku a jiných negativních citů v případě, že partner zemře nebo ukončí vztah. Homosexuálové mohou vyhledat pomoc, když procházejí procesem označovaným jako "coming out" – když činí svou homosexualitu zjevnou rodičům, přátelům, kolegům a dalším lidem. Někteří homosexuálové, především ti, kteří nemají stálé partnerství, čelí problému samoty nebo vyhledávají pomoc kvůli obtížím, které jakýkoliv osamělý člověk může mít ve společnosti orientované na rodinu. Sloužit jako poradce pro homosexuály znamená pomáhat mužům a ženám, kteří hledají řešení mnohých problémů, obdobných problémům heterosexuálních lidí, a je důležité tuto podobnost mít na paměti hned od počátku.

Sdílené starosti

        Homosexualita jako taková je problém. Jaké stanovisko má křesťanský poradce zaujmout? Rostoucí počet sekulárních a relativně menší část křesťanských poradců nepovažuje homosexuální praxi za nežádoucí. V této stati se homosexuální aktivita bere jako nevhodná. Přitom je třeba vzít v úvahu, že mnohé z potíží, s nimiž se homosexuálové svěřují, se týká kvality jejich vztahů. Homosexuál žijící v příležitostních vztazích či promiskuitně, neuplatňuje plně svůj vztahový potenciál. Tím méně ovšem ten, kdo je výrazně vtažen do neosobních styků na záchodcích nebo do mužské prostituce. Důležitými dvěma kritérii smysluplného vztahu je emocionální zralost a úcta k partnerovi. Kde tyto kvality chybí, tam se poradenství může zaměřit na vyhledání a překonání překážek bránících stálejšímu a vzájemně uspokojujícímu vztahu.

Je manželství odpověď?

        Vztah k témuž pohlaví nemusí být vyjádřen sexuálně, ale potřeba přátelství k stejnému pohlaví nemá být minimalizována nebo podceňována. Tradiční křesťanská rada – celibát – je neadekvátní, pokud se bere izolovaně, neboť se riskuje vtlačení homosexuála do pozice citového eunucha. Taková osamělost a izolace je sama o sobě problémem a není v žádném smyslu žádoucím stavem věci. Neadekvátní je také doporučovat homosexuálním lidem manželství. Tato rada bývala po dlouhou dobu oblíbenou součástí pastoračních doporučení. Je však zcela prokazatelně chybná, se škodlivými důsledky.

        Manželství má sloužit k požehnání a vyzdvižení lásky mezi mužem a ženou. Není určeno k léčbě či zakrytí homosexuální dispozice. Homosexuální člověk žijící v manželstvě je stále homosexuálem a ne heterosexuálem, jestliže jeho nejhlubší citovou potřebou je láska k člověku téhož pohlaví. Někteří homosexuálové vstupují do manželství z nedostatku sebevědomí nebo kvůli společenskému tlaku třeba i z touhy po dětech. Takové manželství asi bude směřovat k těžkostem. Přinejmenším je citový vklad obou partnerů nerovný, což může trápit především heterosexuálního partnera, pro něhož je vztah citově důležitější. Je třeba dodat, že pokud homosexuál i během manželství pokračuje v homosexuáloních kontaktech, což mnozí činí, heterosexuální partner může být navyše ohrožen pohlavními chorobami. Manželství není dobrou volbou pro žádného z těchto partnerů. Proto radit manželství homosexuálovi znamená nést skutečnou odpovědnost za špatné následky, jež mohou přijít.

Uspokojení legitimních potřeb

        Trvat na sexuální zdrženlivosti homosexuálů nebo je včlenit do relativně povrchních heterosexuálních vztahů nestačí. Tradiční křesťanské poradenství se naneštěstí omezilo na tyto možnosti a tudíž mělo málo co nabídnout homosexuálovi jakožto homosexuálovi. Ovšemže alternativou nemůže být přijetí homosexuálních praktik. Vidět naplnění v sexualitě či ztotožnit uzdravení s potlačením sexuální aktivity je prokazatelně nesprávná dichotomie, která ztrácí ze zřetele podstatu věci. Ta tkví v legitimních vývojových potřebách, které jsou obsaženy v homosexuálním stavu. Ačkoliv je neadekvátní uspokojovat tyto potřeby sexuálně, zůstává životně důležité, aby tyto potřeby byly naplněny a ne opomenuty.

        V "Psychogenesis" (Routledge & Kegan Paul, 1983) jsem prezentovala tyto alternativní perspektivy a v "Homosexuality: A New Christian Ethic" (James Clarke, 1983) jsem vyvodila důsledky mé psychologické práce pro etiku a křesťanské poradenství pro homosexuály. Mé výsledky mě vedly k závěru, že homosexuál – ať muž či žena – nemohl uspokojit normální vývojový požadavek vazby a náklonnosti k rodiči téhož pohlaví. V ranném období života nějaké vztahové potíže – snad přechodné odloučení – vedly k potlačení vazby mezi dítětem a rodičem téhož pohlaví. Potřeba lásky, závislosti a identifikace, která je normálně uspokojena tímto vztahem, zůstala nenaplněná. Jestliže se tato potřeba později vynoří z potlačení, hledá naplnění v obnovených vztazích k témuž pohlaví – tzv. homosexuálních vztazích. Chci zdůraznit hodnotu obsaženou v těchto potřebách. To, co homosexuální muž hledá, je to, co měl získat ve vztahu k otci. To, co homosexuální žena hledá, je to, co měla obdržet ve vztahu ke své matce. To, co je požadováno, je uspokojení potřeb vazby – náklonnosti, které jsou normální součástí vývojového procesu, ale které byly abnormálně ponechány neuspokojeny v procesu růstu.

Láska k témuž pohlaví

        Homosexualita se obvykle považuje za odchylku, buď patologickou anebo normální. To je nesprávné rozdělení, které působí křesťanskému poradci obzvláštní těžkosti. Nyní je tu však radikálně nová alternativa. Tvůrčí způsob poradenství je možný, pokud považujeme touhu po lásce k člověku téhož pohlaví za zákonitou, legitimní součást vývoje a ne za abnormální sexuální tendenci. Vývojové potřeby není možno obcházet, naopak, je třeba, aby byly správně naplněny. Zároveň právě proto, že tyto potřeby náleží k vývojovému procesu před dospělostí, je neadekvátní uspokojovat je sexuálně. V tomto smyslu lze pozitivněji přehodnotit obvyklé rozlišení mezi homosexuálním stavem a homosexuálním aktem. I když je homosexuální aktivita nevhodná, neznamená to, že schopnost lásky k témuž pohlaví je abnormální, patologická nebo deviantní. Z hlediska lidského vývoje je zcela normální a oprávněná. Láska k témuž pohlaví je řešením nenaplněných vývojových potřeb. Zde není problém.

        Jaké jsou praktické důsledky nového chápání pro poradce? Od začátku je třeba trvat na tom, že zmnožení kontaktů s lidmi opačného pohlaví nemůže ničím přispět k uspokojení a odstranění vývojového deficitu vztahu k osobám pohlaví shodného. Zde je ještě základnější důvod, proč neradit homosexuálům heterosexuální partnerství nebo manželství. "Stejnopohlavní" vývojové potřeby lze naplnit – podle definice – pouze vztahem k příslušníku téhož pohlaví. Heterosexualita může být konečný cíl, ale dosažení skutečné heterosexuality závisí na naplnění vývojového procesu vztahu k témuž pohlaví. K heterosexualitě neexistují žádné zkratky. Povzbuzovat homosexuály k hojnějším kontaktům s opačným pohlavím je úplně irelevantní vzhledem k odstranění homosexuálního stavu právě proto, že tento stav zahrnuje vývojový deficit vztahu k témuž pohlaví.

Co s ambivalentností (rozpolceností postojů) ?

        Oproti tradičnímu přístupu doporučuji pohlavně specifickou terapii pro homosexuály. Poradce by měl být téhož pohlaví jako homosexuál. Proces poradenství by se měl zaměřit na vztahové potřeby k témuž pohlaví a – což je stejně důležité – na řešení skryté ambivalence k příslušníkům téhož pohlaví. Tento dvojí cíl je nezbytný, neboť původní porušení vazby k rodiči téhož pohlaví zanechá pozůstatek v podobě záporných citů, které mohou být ve vztahu k stejnému pohlaví znovu aktivovány. Tento vztah nemusí být sexuální. Možným vyjádřením této skryté ambivalence jsou problémy v respektování autorit a těžkosti s kolegy stejného pohlaví. Navíc to může přispívat k nestabilitě skutečných homosexuálních vztahů. Určitá nestabilita je samozřejmě zapříčiněna čistě sociologickými faktory – nedostatkem uznání, resp. přijetí pro homosexuální vztahy. Avšak mé výsledky naznačují, že je tu též významný psychologický faktor, který může často zůstat z velké míry nevědomý, ale který potenciálně a někdy skutečně rozvrací homosexuální vztah.

        Homosexualita v sobě obsahuje nejen lásku, ale i ambivalentní vztah k příslušníkům téhož pohlaví. Oba aspekty je třeba probrat ve vztahu s poradcem, kde má být ambivalence vyřešena a potřeba nesexuální náklonnosti naplněna. Lze uvažovat několik oblastí.

        Vztahové potřeby a obtíže homosexuálního člověka se mají zkoumat ve spojení s jeho vztahem k rodiči téhož pohlaví, hlavně v ranějších letech života. To neznamená snažit se obvinit rodiče, neboť potíže ve vztazích mohly být spíše bezděčné než úmyslné. Jestliže se za určitých okolností ukazuje faktor rodičovské viny, pak by se křesťanský poradce měl snažit vést klienta k odpuštění. Klientova vztahová kapacita se může ozřejmit při celkovém posouzení vztahů k témuž pohlaví, ať už společenských či sexuálních, a hlavně studiem způsobu, jak homosexuál vyjadřuje vztahy k svému poradci.

Cíl: změna = naplnění

        Rekapitulace: poradenství by se mělo zaměřit na potřeby a obtíže ve vztazích k stejnému pohlaví. Zablokovat schopnost lásky k stejnému pohlaví – a to je odlišné od zvládnutí jejího sexuálního vyjádření – znamená zablokovat samotný proces uzdravení. Uzdravení vztahového deficitu k témuž pohlaví se děje právem naplněním potřeby lásky k témuž pohlaví a vyřešením jakýchkoliv psychologických obtíží ve vztazích k příslušníkům stejného pohlaví. V poradenství homosexuálům už nadále nejsme nuceni vybírat si ze dvou alternativních cílů – změna nebo naplnění. Oba dva cíle se shodují.

        Avšak pokud a dokud nebyly vývojové potřeby naplněny, není zde žádný základ pro skutečnou heterosexuální odezvu. Změna závisí na naplnění těchto potřeb. Považuje-li křesťanský poradce za nevhodné povzbuzovat k přátelství s týmž pohlavím, pak je homosexuál nucen zůstat homosexuálem. Nikdo nemůže být ex-homosexuálem, a to odlišným od nepraktikujícího homosexuála, jestliže vývojové deficity nebyly uspokojeny. Lze dodat, že homosexuální vztahy jako takové normálně nevedou k tomuto naplnění, neboť se neřeší problém skryté ambivalence. Aby se tak stalo, je třeba specifické poradenství.

Poradenství pro rodiče

        Kromě přímého poradenství pro homosexuály bude často nezbytné pomáhat radami řadě dalších osob. I když třeba rodiče svého homosexuálního syna či dceru dosud akceptují, přesto často bojují s pocity hněvu, smutku, studu nebo viny. Mohou své dítě úplně odmítnout anebo se snaží na poznání jeho homosexuality reagovat trestáním. Životně důležitou součástí terapeutického úkolu bude pomoci těmto rodičům, aby svými citovými reakcemi přispívali k pozitivnímu vyřešení: udržovat a zlepšovat vztah k jejich dětem, ať už tyto žijí v rodičovském domě nebo nezávisle jako dospělí lidé a radit jim při zvládání situací ve vztazích k přátelům a známým.

        Bude dobrou pomocí, jestliže poradce může povzbuzovat rodiče, aby nenutili své děti k plánování schůzek a k rostoucím kontaktům s opačným pohlavím. To nemůže změnit jejich homosexuální orientaci, ale může vytvářet překážky. Homosexuál i jeho rodiče se asi budou muset naučit vyrovnaně zvladat otázky jako: "Proč není ještě ženatý (vdaná)?" Možná, že bude třeba celkově prozkoumat rodinné vztahy v minulosti i v přítomnosti. To se však opět nemá zaměňovat s pouhým hledáním chyb. Minulost se zpytuje proto, aby byla uzdravena. Tam, kde byla nějaká očividná chyba, například, že otec věnoval málo pozornosti svému dorůstajícímu synu, je úkolem křesťanského poradce přiblížit nové zdroje křesťanské víry pro pokání a odpuštění.

Manželé a manželky

        Manželští partneři homosexuálů mohou též potřebovat poradenství, ať už si byli vědomi orientace svého partnera v době sňatku či nikoli. Jestliže ne, mohou prožít silný šok a celá budoucnost manželského vztahu bude potřebovat pečlivé zhodnocení. Jestliže se homosexuál oženil z touhy zakrýt svou orientaci, jeho žena může zakoušet rozhořčení, že byla podvedena a asi se bude cítit zneužita. Velice záleží na tom, zda homosexuál dobrovolně svěří své manželce pravdu o své orientaci nebo zda ji jeho žena odhalí náhodně či z třetí strany.

        Žena, která se vědomě provdala za homosexuála, je v odlišné pozici, ale v některých případech je třeba prozkoumat její vědomé či nevědomé motivy. Nepovažuje se za "záchrankyni"? Nevdala se ve víře, že by mohla vyléčit svého manžela? Běžné přesvědčení, že "jediná cesta, jak se naučit heterosexualitě, je v posteli se ženou", je pomýlená, neboť ignoruje oprávněnost vývojového procesu ve vztahu k témuž pohlaví. Mnozí homosexuálové jsou schopni přinejmenším povrchního heterosexuálního jednání, nicméně zůstávají ve své orientaci bytostně homosexuály. Žena, která chce vstoupit ve vztah s takovým mužem, možná potřebuje rozpoznat, proč tak činí. Má její volba zakrýt pocity osobní nedostatečnosti? Snaží se zachraňovat nebo být matkou namísto vytváření vztahů na základě oboustranné dospělosti? Provdala se poměrně dominantní žena za relativně pasivního muže a je vztah závislý na udržení přesné vyváženosti dominance a pasivity? To jsou jednotlivé příklady a neměly by se zobecňovat. Mohou ale v něčem svědčit o složitosti poradenství takovým dvojicím.

Poradenství vzhledem k církvi

        Podle konkrétních okolností kdokoliv z přátel homosexuálů může požadovat poradenství. Obecnější nezbytnost poradenství můžeme nalézt v křesťanském sboru nebo farnosti jako celku a na to chci zaměřit zvláštní pozornost jako na jednu z nejdůležitějších a přitom zanedbaných oblastí pastorační činnosti. Je církev opravdu společenstvím přijetí a uzdravení, společenstvím lidí, kterým je odpuštěno a kteří odpouštějí? V praxi vedlo odhalení homosexuality příliš často k negativním a nepřátelským reakcím, dokonce i tehdy, jde-li o nepraktikujícího homosexuála. Chladné rozpaky, zloba a vyobcování nejsou přece konstruktivní odpovědí. Hlavním úkolem pro křesťanského poradce by mělo být poradenství pro heterosexuály v jejich postoji a reakcích k homosexuálům. Poradenství rozkouskované na práci s jednotlivými heterosexuály, kteří rozpoznali, že jejich příbuzný je homosexuál, je hodnotné, ale samo o sobě nepostačující.

        Církev jako celek potřebuje pomoc v přehodnocení svých postojů. Poradenství v tomto měřítku se stává náročným úkolem, směřujícím k obnovení schopnosti církve naplňovat své povolání: být společenstvím uzdravení. Je důležité pro křesťany (i celou společnost) vyrovnat se se svou odpovědností za iracionální projevy homofobie (strachu, odporu k homosexuálům). Tvrdit, že homosexuální aktivita je nevhodná, je jedna věc, jednat se strachem a s nepřátelstvím s odhalenými homosexuály je věc zcela jiná. To druhé není ospravedlněno prvním – ani logicky, ani podle principů křesťanské radostné zvěsti, přikazující lásku a odpuštění, ne nepřátelství. Homosexuální otázka je zkušebním kamenem ne pouze pro etickou diskusi, ale přímo pro prověření schopnosti žít evangelium.

        Poradenství heterosexuálům, jednotlivým či všeobecně, by se mělo zaměřit na nezbytnost kajícnosti. Když si heterosexuální křesťané připomenou, že oni sami žijí pod soudem a milostí Boží, mohou se naučit litovat nepřátelství pramenícího ze samospravedlnosti nebo strachu. Křesťanské společenství by se mělo vyrovnávat se svou odpovědností za vyobcování odhalených homosexuálů, za zranění, odmítání, jitření pocitu osamělosti, neochotu nabídnout naději, natož Kristovu lásku. Jestliže v praxi nekteří křesťané reagují, jako kdyby homosexualita byla neodpustitelný hřích, zasluhují připomenout, že takový postoj nemá žádné opodstatnění v Písmu. Otázku, zda Bůh může povolat homosexuály ke křesťanskému kněžství a službě, lze krátce zodpovědet: On už tak mnohokrát učinil. Uznání a úcta mohou být často vhodnou odpovědí. Nepřátelství, nebo když na to přijde, blahosklonné přijetí, nikdy ne.

Komplementarita muže a ženy

        Mnozí křesťané trvají na významu komplementarity vztahu muž-žena. Valná část jejich kritiky homosexuality se opírá o tento princip. Je však zcela možné přijmout tento princip bez vyvozování takových závěrů. Komplementarita muže a ženy je důležitá, ale je konečným výsledkem dlouhého a složitého vývojového procesu. Taková komplementarita není dána už hotová. Tudíž je nepatřičné vyžadovat heterosexuální komplementaritu od osob, u nichž tento vývoj není skončen. Někdy se očekává, že konverze vyléčí lidi z homosexuality. Tento předpoklad má za výsledek mnohé nesnáze, jestliže homosexuální touhy po konverzi přetrvávají nebo se navrací. Ale předpoklad sám je chybný. Potřeba lásky k témuž pohlaví není špatná nebo nepřirozená, ale patří k normálnímu procesu dospívání, které je Boží vůlí pro lidský vývoj. Potřeba lásky k stejnému pohlaví je normální. Nenormální je skutečnost, že nebyla naplněna včas. Avšak nám musí být velmi jasné, že v rozporu s Boží vůlí jsou vývojové deficity, nikoliv snaha je naplnit. Schopnost lásky k témuž pohlaví je sama pokusem dát do pořádku nenaplněné vývojové potřeby, které ovlivňují pohlavní identitu. Zde lze vidět, jak se má pozice liší od pozice jiných křesťanských poradců. Radikální poradce bude trvat na tom, že v homosexualitě není vůbec žádný problém. Naproti tomu já vidím dvojí problém – v nenaplněných vývojových potřebách ve vztahu k témuž pohlaví a ve skryté ambivalenci k příslušníkům stejného pohlaví. Konzervativní poradce bude trvat na tom, že problém je v homosexualitě. Naproti tomu já tvrdím, že láska k témuž pohlaví je řešení, nikoliv problém. Nadále zastávám názor, že tradiční poradenství bylo zaměřeno značně nesprávně, právě proto, že zaměňovalo řešení a problém.

Kde lze nalézt pravou lásku?

        Bůh "neuzdravuje" lidi z oprávněných potřeb a je nerozumné to od něho očekávat. Neměli bychom chtít normální vývojový proces obejít, ale spíše mu učinit zadost. Psychologický růst je zprostředkován vztahy. Homosexuál nemá potlačovat lásku k příslušníkům téhož pohlaví, ale má naplnit svou potřebu vztahu k stejnému pohlaví. Některým křesťanům bude zatěžko přijmout, že tyto potřeby by měli být naplněny, ale je to nezbytné a neznamená to sexuální aktivitu.

        Církev, která znovuobjevila přiměřenou teologii přátelství, bude mít menší potíže tomu porozumět. Je smutným faktem, že ve většině současného církevního života hloubka vztahů nedosahuje žádoucí úrovně. Tento všeobecný problém je zvláště naléhavý u homosexuálů, kteří bývají nuceni k okrajové pozici v církevním životě, pokud nejsou ze společenství zcela vyloučeni. Kolik heterosexuálních mužů by bylo kupříkladu připraveno nabídnout hluboké a trvalé přátelství homosexuálnímu muži? Naneštěstí mají mnozí heterosexuálové obavy o svou pověst. Nejenže může být opomenuta příležitost k vzájemně obohacujícímu přátelství, ale váhající heterosexuál nese značnou zodpovědnost za to, že homosexuál nemá jinou alternativu než vyhledávat vztahy s jinými homosexuály.

        Mimochodem, křesťanská poradenská služba homosexuálům je asi jednou z nejméně populárních. Takové služby často obtížně získavají dostatečnou finanční či jinou podporu církevních sborů. Jako společenství i jednotlivě se heterosexuální křesťané obávají o svou pověst, přejí si zůstat stranou a shledávají snazším odsoudit než být konstruktivní.

Ale to není náš problém...

        Pro homosexuálního křesťana jsou sebepoznání a ochota vyrovnat se s tímto problémem před Bohem životně důležité. Není vždy snadné sdělit skutečnost homosexuální orientace spolukřesťanům, kteří mohou reagovat bez snahy pomoci. Stejně tak není žádoucí zůstat v izolaci nebo se zabydlet v křesťanském kamarádství, které závisí na skrývání sexuální orientace. V kolika společenstvích jsou homosexuálové, kteří zůstávají nepoznáni? Pravděpodobně je mnoho lidí, jejichž přijetí je podmíněno utajením jejich sexuální identity. Odpovědnost za takové skrývání spočívá jak na normativní heterosexuální skupině (sboru, farnosti, společenství), tak na tomto homosexuálním křesťanovi. Může být prospěšné připomenout, že hlavní příčina homofobie tkví v latentních homosexuálních tendencích. Nepřátelství k poznaným homosexuálům je často – ačkoliv ne vždy – živeno neochotou přiznat vlastní sklon k homosexualitě. Co je pro někoho osobně nepřijatelné, to si promítá do druhých a odsuzuje v nich, raději než v sobě.

        Každý, kdo je v křesťanské službě zodpovědný za pastoraci, by se měl ptát sám sebe, jak dalece je jejich sbor nebo společenství známo svým pozitivním, nápomocným a starostlivým postojem k homosexuálům. Ti, kteří tvrdí, že se taková otázka ještě nevynořila – "Takové lidi my tu nemáme" – si možná neuvědomují potřeby ve svém středu. Jak dalece se jednotlivý duchovní cítí být vybaven pro pomoc homosexuálům? Je v kontaktu s křesťanskými poradenskými službami a terapeuty, na něž by mohl odkázat, je-li třeba? Do jaké míry jsou laici v křesťanském společenství ochotni pomáhat, ať už poradenstvím, modlitbou za uzdravení, nebo otevřením svých domů a srdcí, aby poskytli křesťanské bratrství v ryzí lásce? Je křesťanské společenství dostatečně vyspělé, aby odpovědělo bez nepřátelství či ohražování, nebo co má představený dělat pro vytvoření žádoucích podmínek pro poradenství.

        Homosexuál nemůže být jednoduše charakterizován jenom svou homosexualitou. To by mělo být zřejmé, ale v praxi se to často přehlíží. Homosexuál má stejnou šíři potřeb a zájmů, jako kterákoliv jiná osoba a byla by to jak strojenost tak i zdroj překážek, jestliže by křesťanské společenství jednalo s někým jako se svým "uznávaným homosexuálem". Mimoto, zatímco otevřenost k homosexuálům je důležitá, nemá být zaměňována za povinnost hledět s podezřením na svobodné osoby ve farnosti/sboru! Jsou svobodní heterosexuálové a ženatí homosexuálové. Neměl by být vyvíjen žádný tlak na svobodné osoby, aby uzavřely manželství, ať je jejich sexuální orientace jakákoliv, neboť se tak znehodnocuje jak povolání k manželství, tak neméně reálné povolání k svobodnému stavu. Homosexuální křesťané asi budou muset odpustit pomýlené dobře míněné úmysly heterosexuálních křesťanů, stejnou měrou jako otevřené nepřátelství, na které někdy narazili.

Svobodný stav - reálná volba

        Třebaže se volba svobodného stavu a celibátu netýká výlučně homosexuálů, zaslouží si zde komentář. Svobodný stav je třeba znovu pozitivně ocenit. Být svobodný neznamená jen přípravu na manželství nebo neúspěšný pokus o ně. Je to volba mající své vlastní oprávnění, není ničím druhořadým a zaslouží si uznání a podporu od celého křesťanského společenství. Bez takového uznání mohou mnozí homosexuálové a nekteří heterosexuálové trpět nepatřičným tlakem, ať už otevřeným, nebo kvůli lidskému očekávání.

        Dodávám, že zde hovoříme o skutečném svobodném vztahu, nikoliv o lidech, kteří jsou formálně svobodní, ale prakticky žijí v pokračujícím sexuálním vztahu. Zasvěcení se svobodnému stavu je relativně vzácné v současné společnosti, která má sklon nedostatek sexuální zkušenosti považovat za trapný a společensky nevhodný, podobně jako tomu dříve bylo při ztrátě panenství. Křesťané by měli být schopni znovu potvrdit hodnoty celibátu, za předpokladu, že je pozitivně chápán a jasně odlišen od pouhé averze k sexualitě a od citové frigidity.

        Pro homosexuální křesťany může být celibát oprávněnou volbou – právě tak jako pro některé heterosexuální – avšak není nezbytně jedinou dostupnou alternativou. Je-li homosexuální aktivita považována za nevhodnou, pak je možno podstoupit dočasný celibát až do doby, kdy budou naplněny potřeby vztahu k stejnému pohlaví a ambivalence k němu odstraněna. Tradiční křesťanské tvrzení, že vývojové potřeby nelze naplnit sexuálně, se nesmí nikdy zaměnit s popíráním jejich oprávněnosti jako takových.

Exodus International Europe (EIE) je medzinárodná ekumenická únia kresťanských organizácií, ktoré sa usilujú pomôcť mužom a ženám prekonávajúcim homosexualitu a iné život ovládajúce sexuálne problémy.

Exodus, podporovaný bibliou, ktorá poukazuje na omyl homosexuality, hlása pretvárajúcu lásku Krista a Jeho Cirkvi, ktoré umožňujú homosexuálom odložiť starú identitu a na jej miesto postaviť nový vzťah k sebe a k druhým.

(prameň: bulletin EIE)





Páči sa vám tento článok?