Ad “Homosexualita a kněžství”

Provalené zneužívání nezletilců duchovními nejen ve Spojených státech i letošní sankt-pöltenská aféra otřásly nejen katolíky, nýbrž také všemi křesťany a lidmi bez vyznání. Po každém “průšvihu” se hledá viník, věci se chtějí dát do “pořádku” – a to je dobře. Různé názorové proudy předepisují různé medikamenty. Ve snaze o prevenci sexuálních deliktů zřetelně zaznívají dva hlasy. “Zrušte celibát”, navrhují jedni, “nesvětit homosexuály za kněze”, radí druzí. Návrhy stejně neúčinné jako mravně pochybné – oba ve stylu “vylejme vaničku i s dítětem”. Světit je, nesvětit je? Znám několik kněží – homosexuálů, mladších i dříve narozených. Všichni jsou správci živých farností, kostely na české podmínky plné, v některých převažují rodiny s dětmi než důchodci, svatostánky září novotou. Pastorace v rámci možností úspěšná, oblíbenost u lidu “kostelního i obecného” nadprůměrná. Lapidárně: jsou příkladnými duchovními průvodci, vzornými katolickými faráři. A tihle, že se jimi neměli stát? Bez nadsázky – skandální představa!

Snad tisíckrát se konstatoval vzorec postoje médií k církvi, zvláště té naší, katolické: pozitivní zpráva – žádná zpráva, negativní zpráva rovná se zprávě dne s palcovými titulky, ergo masové pozdvižení. Jistě je správné, že média odkryla vředy na těle církve a že podnítila snahu o nápravu. Jenže (nepříjemnou) realitu, zvláště tu, o níž nám zvěstovala média, je třeba odpovídajícím způsobem, střízlivě vyhodnotit – nepodlehnout zobecňujícím “radám” o nápravu. V naší situaci jde o to nápravu, která podchytí zlo a podpoří dobro. Biskup Laun a obdobně smýšlející však uvízli v pasti lačných novinářů; uvěřili mylnému dojmu, že homosexuálně orientovaní kněží dělají církvi jen “paseku” a ostudu. Nedělají. Většina z nich jsou oddanými syny církve žijící spořádaným životem, kamenem v botě je fakt, že o takových ví jen nepočetná hrstka lidí. Netřeba připomínat, co by následovalo, kdyby i dnes takový kněz “vyšel s pravdou ven”.

Stoprocentně zabírající lék na tyto neduhy, které církev sužují a v očích veřejnosti diskreditují, není. Jsou k mání buď ty radikálně povrchní a populisticky líbivé, anebo méně viditelné, zato účinnější v boji s infekcí. Zrno od plev, soudím, lépe vytřídí neodbyté, důkladné a komplexní psychosexuální testování každého adepta na kněžskou službu než paušální odmítnutí kvůli rozdílnému ustrojení.

V Praze, 26.10.2004

Martin Šístek
PedF UK v Praze

Článok vyšiel v Perspektivách koncom októbra 2004.