Rozhovor s pastorem Svobodné reformované církve
Sergiusz Wróblewski rozmlouvá s lotyšským pastorem Ernestem Ivanovsem. Sergiusz Wróblewski rozmlouvá s lotyšským pastorem Ernestem Ivanovsem
Sergiusz Wróblewski InterHom: Erneste, jsi pastorem Svobodné reformované církve v Polsku a reprezentuješ velkou rodinu protestantských církví. Pokud vím, byl jsi též aktivní v strukturách římskokatolické církve. Znáš osobně papeže?
Ernest Ivanovs: Této otázky jsem se obával. Ano, byl jsem členem římskokatolické církve. Studoval jsem ve Vyšším duchovním semináři v Rize. Moje chápání filosofie a teologie se však odchýlilo od římskokatolické doktríny, a proto jsem se rozhodl přestoupit k protestantům. Podrobnější rozbor své angažovanosti v římskokatolické církvi přenechám svým pamětem nebo zvídavosti případných církevních historiků, abych neuškodil svému součastnému poslání.
Ale Ty nejsi evangelickým pastorem v takovém tom obvyklém polském slova smyslu?
Ale jsem! Spojil jsem se s Hnutím progresivního křesťanství a Sjednocenou reformovanou církví Velké Británie, která vznikla v šedesátých letech. Název jedné z náboženských skupin “Svobodou k víře" hovoří velmi silně o ideji této církve. Ale rozumím podtextu tvé otázky. Navozuje, že polské protestantské církve žijící ve stínu dominujícího katolického náboženství jsou konzervativnější než jejich západní protějšky. Musíš mi prominout, ale tuto skutečnost nebudu komentovat.
Vidím, že vztahy církví jsou dost delikátní. řekni mi, jak jsi přišel do Polska?
Pracoval jsem součastně ve Velké Británii a na lotyšsko-estonské hranici. Byl jsem požádán, abych pomohl se založením církve v Polsku, a já jsem tu výzvu přijal.
Jak se ti pracovalo v Estonsku a v Lotyšsku?
Pracoval jsem v hraničních farnostech. Je to specifické místo a navíc jsem byl již po požehnání svého svazku s mužem. V evangelických farnostech je taková zásada, že pastor neukrývá svůj soukromý život, a proto jsem se nemohl skrývat a být licoměrný. Informoval jsem své sbory, že žiji v požehnaném svazku s mužem. Na bohoslužby přicházely většinou starší ženy, a tak jsem se obával jejich reakcí, ale úplně zbytečně. Náš svazek farníci přijali, a tak když přijel “muž" pastora, přivítali ho kyticí. Velmi brzy mého partnera přijali a jelikož je právník, vyhledávali jeho právní rady. Později jsme se však spolu museli rozejít, poněvadž soudcovská společnost je velmi netolerantní a konzervativní. Kdybychom v tomto svazku zůstali i nadále, riskovali jsme, že věc vyjde najevo a on se toho velmi obával. Psychický tlak společnosti zvítězil.
Pastor, který se přizná k tomu, že je gay a představí svého partnera sboru, je velmi originální, ale to není jediná zajímavá historie ve tvém životě.
Myslíš původ? Tak ten mám židovsko-lotyšsko-rusko-polský. Každá z těch krví koluje v mých žilách. Pochutnával jsem si na židovské kuchyni, chodil jsem do lotyšských škol a četl ruské klasiky v originále. Díky uvědomění si svých kořenů jsem nikdy nebyl monokulturní, a tak když jsem se nacházel v jednotlivých etapách svého života v různých společenstvích, neutrpěl jsem žádný kulturní šok.
Vraťme se na chvíli ke vztahům s jinými protestantskými církvemi, poněvadž mě ta věc zajímá. Jak tě přijímají?
V poslání mi nepřekážejí, ale vyhnu se širší odpovědi na tuto otázku. Mohu jedině dodat, že evangelické církve spolupracují velmi dobře, pokud se nejedná o otázky volby, čili o potraty, euthanasii, svazky homosexuálů a ordinaci žen.
No dobře. Ale těch protestantských denominací je tolik. V čem se odlišuje pozice Svobodné reformované církve? Co nabídneš, aby lidé přicházeli do sboru?
Zaprvé, neříkáme, že máme monopol na spásu. Domníváme se, že dobrý katolík, hinduista, muslim také dojdou cíle. Bude nejlepší, když odcituji z našeho vyznání víry. “Uznáváme plně víru jiných lidí, kteří mají jiná jména na cestě do Rozměru Božího, a přijímáme, že jejich cesty jsou pravdivé pro ně, tak jako naše cesta je pravdivá pro nás. Když přináležíme do Svobodné reformované církve, jsme přesvědčeni, že to, jaké máme společné vztahy a vztahy k jiným lidem je důležitější, než způsob jakým svoji víru vyznáváme.” Nepřikazujeme též celibát, ale to je v evangelických církvích normální. Jednou z nejkontroverznějších věcí je církevní akceptace sexuální různorodosti. Ale nejen to, my jsme přesvědčení, že lidé jsou povinni posvěcovat svoji sexualitu. Tím se odlišujeme! Většina protestantských církví v Polsku se staví proti ordinaci žen nebo osob homo- i bisexuálních.
Čili jste církví otevřenou gayům a lesbám.
Ano, ale nejsme “gay-lesbickou” církví. Některé církve, které se otevřely této minoritě, se proměnily v svébytné gheto a nyní se budou velmi těžko moci změnit. Nechceme být hermeticky uzavřenou enklávou a pracujeme pro všechny. Podobně se chová v poslední době i Episkopální církev v USA. Chtěl bych připomenout, že nebojuji o žádné prvenství. United Church of Canada na svém generálním synodu požadovala na státu, aby uznal partnerské svazky. To se později nepodařilo v žádné jiné církvi.
řekl jsi, že považujete ostatní církve za rovnocenné. Jaký má vlastně smysl náležet do Svobodné reformované církve, když při tom, že budu dobrým katolíkem, též mohu dojít spasení. Provádíte s tím misie?
Činíme misie, ale neobracíme. Chtěli bychom pozvat lidi, aby se k nám připojili, aby poznali, že jsou jiné vzory nebo jiné církve než jen katolické. Že existují církve, které mají jiné pojetí křesťanství, jiné pojetí náboženství a Boha, které nejsou odtažité součastným názorům. Jsme přesvědčeni, že jazyk náboženské zvěsti by měl odpovídat současnému vědeckému poznání. Nemůžeme dnes používat symboly, které jsou věřícím nesrozumitelné. Bůh je zároveň mužem i ženou, dřevem i kapkou vody. Jsme přesvědčeni o tom, že náboženství může být v souladu s vědou i uměním. Nekonáme jako Svědkové Jehovovi a nevěříme v peklo. A co více: Netvrdíme, že skrze nás si člověk “zajistí” spásu.
Je možné říci, že jste v horší pozici než jiné církve, které vyžadují od pastora větší angažování, a že to není celé tak prosté. Myslíš si, že sexuální orientace má vliv na službu?
Ano. Za prvé, díky tomu pastor přiznává, že má sexualitu. Jak je možné věřit chlapovi, který teoreticky neprovozuje sex, který se nepotýká s životními problémy a nenese odpovědnost za rodinu nebo partnera? Svoji homosexualitu jsem odkryl až jako protestant; a navíc to nebyl důvod mého odchodu z katolicismu. Sexualita je v našem životě velmi důležitá. Můžeme říci, a to paradoxně, že nás odlišuje od zvířat; poněvadž člověk prožívá svoji sexualitu celý život. Druhým rozdílem je pak lidská religiozita. Je těžké se vyvléci z těchto dvou znaků lidství.
A nebojíš se přiznávat ke své homosexualitě a vést společenství Svobodné reformované církve v zemi tak silně katolické? Nebojíš se účastnit takových akcí jako je Pochod Tolerance v Krakově?
Pomohu si slovy, kterými začal svůj pontifikát Jan Pavel II.: “Nebojte se!” Jsou to slova hluboce zakořeněná v Evangeliu. Zda jsem se nebál? Ano, bál jsem se, ale poznal jsem, že mojí povinností je hlásat pravdu. Každý člověk má povinnost žít čestně a s rozmyslem, neboť jedině tehdy přináší cosi pro dobro lidskosti. Pokud se týká Pochodu Tolerance, tak jsem schytal několik vajíček a vzhledem k tomu, že jsem měl charakteristický kolárek, tak mi policie přidělila na jeden večer dva osobní ochránce. Byly také telefonické hrozby. Došlo i k tomu, že jsem požádal policii o monitorování mých telefonů. Jednou zazvonil telefon v mém domě v Rize, někdy tam přebývám, a volající mě žádal, abych “přerušil svoji činnost v Polsku”. Byla také zničena internetová stránka naší církve.
Vyzval bys gaye a lesby, aby vstoupili do WKR v Polsku?
Jestli cítí, že potřebují přijetí v lůně církve a vyhovuje jím naše Vyznání Víry, tak srdečně zvu. Ale jestliže se dotyčný, mimo svého náhledu na homosexualitu, nachází v katolické církvi a chce tam zůstat, tak mu z celého srdce žehnám a žehnám všem dílům, které pomáhají všem gayům a lesbám – katolíkům sjednotit se a snažit se o změny uvnitř církve.
Máš kontakty s katolickou církví?
Mám přítele, katolického kněze.
V Polsku?
Všechno musíš vytáhnout (smích). Ne, v Polsku ne. Zde se kněží kontaktu se mnou vyhýbají a do tanga jsou zapotřební dva. Setkal jsem se jednou v televizním studiu s o. Józefem Augustynem a chtěl jsem s ním pohovořit, ale když jsem si přisedl, uslyšel jsem jedině: “Chápete přece, že žádná teologická diskuse není možná.”
Proč to děláš? Proč se angažuješ v bitvě o toleranci?
Protože nesouhlasím, aby kdokoliv plival na druhého člověka pro jeho jinou barvu kůže, jiné pohledy a jinou sexuální orientaci. Chci též zbořit stereotypy o duchovním. Hovořím o nesnadných tématech a myslím si, že mám k tomu plné právo, poněvadž znám situaci, kdy není na chléb, kdy se chce milovat a kdy být milovaný. Ve své době byli lidé, kteří se angažovali v bitvě sufražetek. Nyní v zemi, ze které pocházím, je žena prezidentkou a v Polsku vicepremiérkou. Kdyby před lety nebylo to hnutí, tak ženy by možná neměly ani volební právo. Myslím si tedy, že musí být lidé, kteří první budou bojovat o práva pro všechny, a to i pro homosexuální osoby. Byl bych zrádce a Jidáš, kdybych mlčel, přestože jsem gayem a přestože mám co říci, a navíc možnost to říci. Proto nerozumím těm gayům a lesbám, kteří se nezapojují do společné bitvy, a tak dávají prostor rozvoji fundamentalistických hnutí. Čas proseb o rovnoprávnost už minul. Nyní je třeba žádat toho více. Žádat to, co nám náleží.
Amen, chtělo by se mi říci. Děkuji za rozhovor.
Preklad: Msk