Patří víra v Boha do 21. století?
Výber z rozhovoru s biskupom Petrom Esterkom, podplukovníkom letectva USA Celý článok si môžete prečítať na http://www.vira.cz/rozhovory/rozhovor.php?sel_rozhovor=22
Otázky na Moravana, utečence přes železnou oponu, vojáka U.S. Air Force a katolického biskupa Petra Esterky, zda víra v Boha má své místo i v globalizovaném světě 21. století.
Narodil se 14.11.1935 v Dolních Bojanovicích. 15.6.1957 se doslova prostříhal přes ostnaté dráty do Rakouska. V září téhož roku byl přijat do kněžského semináře - Papežské koleje Nepomucenum v římě a v roce 1963 vysvěcen na kněze. Poté byl poslán mezi krajany do Texasu, USA.
V roce 1967 obhájil v římě doktorskou práci a po návratu do USA zahájil své akademické působení. Současně s tím působil v letech 1974-1995 v americkém letectvu a od roku 1978 se začal intenzivněji věnovat práci mezi českými katolíky v USA, Kanadě a Austrálii.
5.7.1999 byl papežem Janem Pavlem II. jmenován pomocným biskupem brněnským pověřeným duchovní péčí o české katolíky v cizině.
V angličtině mu vyšla knížka "Never say comrade" (Nikdy neříkej soudruhu), kterou sepsal v rámci své výuky angličtiny. V knížce vzpomíná na období svého dospívání a dramatický útěk přes hranice. V češtině vyšla knížka rozhovrů s biskupem Esterkou pod názvem Rozhodni se pro risk.
Je naše církev (myslím teď hlavně v Čechách a na Moravě) schopná vnímat nové výzvy které přináší nová doba? Je schopna na ně reagovat? Jak je to s církví v zahraničí?
Myslím, že ano, ale není to jednoduché. Protože mnohé nové výzvy jsou na první pohled těžko přijatelné.
Jak píšu ve své knížce „Rozhodni se pro risk“ – např. přístup k homosexualitě.
Když se řekne, že Bůh stvořil všechno a všechno je to dobré, tak stvořil i homosexuála.
My ale nepřijímáme nejen homosexuály, ale např. ani rozvedené... a to děláme velikou chybu.
Právě tyto lidi bychom měli přijímat do svých komunit a farností. Právě s naší podporou by si měli uvědomit, že nejsou zavržení. A oni se musí přijmout takoví, jací jsou.
Církev učí, že homosexuální orientace není hříšná, ale že homosexuální chování je hříšné.
Čili každý homosexuál by měl žít v celibátu. Celibát je ovšem dar. A dostává každý homosexuál dar celibátu? Asi ne. Co s tím tedy budeme dělat?
Žádnému křesťanovi by neměl druhý člověk vadit!
V dnešní době, kdy mladým lidem je sexualita dávkována ne po lžičkách, ale po velkých dávkách - všechno je přirozené, není se za co stydět, není proč mít nějaké zábrany, všechno je přeci samozřejmé - jakou dát radu, jak jim poradit, jak jim pomoct?
Tady se nejedná jen o mladé lidi, ale o všechny.
Sexualita byla dříve tabu a málo se na toto téma mluvilo v církevních kruzích i celkově ve společnosti.
V prvé řadě je nutné, abychom sexualitu považovali za dar Boží, abychom se na ni dívali kladně a abychom si rozšířili povědomí o sexualitě.
Někdy slyším, že špatné věci k nám chodí z ciziny, ze Západu, z Ameriky. Ale naopak některé věci, které jsou normální tady, by například v Americe vůbec nebyly možné. Více se na toto téma dočtete v mé knize "Rozhodni se pro risk“.
Vaše životní dráha vedla přes mnoho výhybek. Co byste dnes, na základě své životní zkušenosti, poradil lidem při každodenním hledání cesty životem? Jak rozlišovat, co je pro člověka dobré, co ne? Co je podstatné, co je malichernost?
Pro mě bylo vždycky velice důležité vědět, co Bůh ode mě očekává.
Vždycky jsem se snažil najít to, co bylo dobré a správné. Člověk někdy nedělá, co je dobré, a s tím zápasí.
Myslím, si že jsme od přírody sobečtí. Všichni. Je důležité si ale uvědomit, že jsme tady proto, abychom sloužili Bohu a bližnímu. A ten bližní není jenom ten, kdo je mi blízko v rodině, ale i ten, který má jiný přízvuk, jinou barvu pleti, který je třeba homeless.
Důležité je učit se přijmout každého člověka jako svého bratra nebo svou sestru.
Zdroj: http://www.vira.cz/rozhovory/rozhovor.php?sel_rozhovor=22
Publikované: 10.07.2007