Homosexualita a víra
Problematika homosexuality a víry… V naší minoritě se toto často pomíjí s tím, že ti křesťani jsou netolerantní a nepřemýšliví lidé, se kterýma se stejně nemá cenu bavit. Ale je to stejně paušalizující přístup, jaký oni zaujímají k nám. Neděláme si iluze, že se podaří přesvědčit skalní odpůrce, ale chtěli bychom poskytnout informace těm, kteří hledají a ukázat víru v poněkud barevnějším a různorodějším světle. PRAVěK
Některé prehistorické jeskynní malby zobrazují muže se zvířecími maskami věnující se čemusi, co se podobá homosexualitě. Napodobování zvířat za účelem získání magické moci je obvyklou praktikou u primitivních kmenů. Zdá se velmi pravděpodobné, že mužská homosexualita se vyvíjela ve skupinách lovců, kteří napodobovali a ritualizovali zvířecí kopulaci odzadu. Takové konání bylo považováno za důležitý předpoklad k zajištění úspěšného lovu.
KMENOVÁ NÁBOŽENSTVÍ
Kmenová náboženství se dnes vyskytují v Africe, Oceánii, méně v Asii a Americe. S homosexualitou se setkáváme u šamanů, představující ranou formu proroků a kněží. Jsou mužského i ženského rodu.
U severoamerických Indiánů existuje výměna oblečení tzv. bedarche, která doplňuje mužskou potenci ženskou s cílem stát se bisexuální bytostí. U šamanů z paleosibiřského kmene Čukčů dochází ke kultovní proměně šamana v ženskou bytost z nařízení boha Kaleta. V "ženu" proměněný šaman si vybírá manžela pro manželství, ve kterém přebírá pohlavní úlohu ženy.
INDIÁNI
Prérijní Indiáni Severní Ameriky prováděli mužské homosexuální obřady při svém „bizoním tanci"', jehož účelem bylo zajistit magií úspěšný lov. Indiáni věřili, že tento obřad je nutno provést dříve, než jim jejich ochranný duch předků pošle bizony na jejich území. V tomto rituálu hrál šaman úlohu démona, kterému se nejprve nepodařily útoky na ženy kmene, a potom ho přemohli a homosexuálně znásilnili tanečníci převlečení za bizony.
EGYPT
O zajímavých praktikách se dočítáme i mezi Egypťany. V určitých kalendářních dnech, ve kterých byl mezi bohy spáchán sexuální přestupek, se od Egypťanů vyžadovalo, aby se vyhnuli pohlavnímu styku muže a ženy. Tak se jednou bůh pouště Sutech pokusil homosexuálně znásilnit boha nebe Hora. Tato "hanba" utrpěla jen na "dole ležícím", kdežto silnější jako vítěz triumfoval nad přemoženým. A proto se Sutech před nejvyšší devítkou bohů chvástal, že na Horovi prý učinil "dílo člověka". Tato příhoda se objevuje velmi často v zápisech hieroglyfů. Ústa symbolizují vagínu, oko pohlavní orgány. Když Sutech zranil Hora na oku, je tato událost vysvětlována jako narážka na homosexuální anální styk či kastraci.
SUMEROVÉ
V Chammurabiho zákoníku se praví: " Jestli muž tělesně obcoval se svým společníkem, dokázalo se mu to, je usvědčen, tak bude uspán a proměněn na Eunucha." Kastrace je stará asyrská forma trestu nejen pro usvědčeného homosexuála, ale také pro cizoložníka.
řECKO
Krásné řecko. Sexualita a láska byla pro bohy a bohyně především zdrojem rozkoše a moci, nikoliv prostředkem k plození potomků. S homosexualitou je pověstný již nejvyšší bůh Zeus. Mýty vyprávějí, že vedle HT styků udržoval styky s chlapci. Zeus proměněný v orla unesl prince Ganyméda, nekrásnějšího ze smrtelných lidí, do kterého se zamiloval! Unesl jej přímo na Olymp, daroval mu věčné mládí a učinil ho svým miláčkem a číšníkem. Orla pak přenesl na oblohu jako souhvězdí.
Afrodita je bohyní tělesné lásky a krásy. Afros=pěna duo= potápěti. To proto, že se narodila z pěny spermatu z uříznutého penisu Uranova. Byla vzývána pod různými přízvisky a uctívána jako Úraniá(nebeská) a jako Kalliphygos(s krásnou zadnicí), protože měla neobyčejně krásný zadek. Oceňování Kallypigického půvabu vybízelo řeky k análnímu koitu. Ten byl v antice stejně častý jako vaginální. Stejně tak vybízel i k análnímu koitu mezi muži a hochy.
Z pohlavního styku Afrodity a Área vznikl bůh lásky Éros. Je láskyhodný jako jeho matka a bojovný jako otec. Mladiství bůh podněcuje erotickou láskou mezi lidmi a bohy, jednotlivými pohlavími a hochů k hochům! Na Krétě, ve Spartě a v Thébách byl Éros uctíván jako bůh pederastie, protože unášel takřka samé hochy. V Tróji byl Érotův kult bisexuální. Je principem lásky heterosexuální stejně rovně jako homosexuální. Éros je nejkrásnější z věčných bohů a stvořitelem všeho stvořeného, bohem a vládcem lidí. Je také kosmologickou prasílou, jež na počátku světa vznikla sama od sebe a která byla příčinou vývoje od chaosu k uspořádanému kosmu. V Sókratově a Platónově filosofii nabyl Éros duchovní tvářnost. Sókratovská erotika spočívá ve vzájemné náklonnosti učitele a žáka, jejímž cílem je vzájemná duchovní a mravní podpora.
Za dítě Afrodity a posla bohů Herma se považuje Hermafrodítos. Zdědil jméno i pohlaví napůl po svých rodičích. Napůl muž i žena, znázorněný jako obojetník s penisem, avšak nikdy s vagínou. Pederastický ideál, podle kterého se soulož provádí výhradně análně, nikdy vaginálně.
Filosof Platon (427-347 př. a. l.) říká ve svém dialogu "Symposíon" ("Hostina"), že původně "bylo trojí pohlaví lidí". Čistě mužské pohlaví pocházelo ze slunce, ryze ženské ze země a pohlaví smíšené z měsíce. Poněvadž prvotní lidé měli tvar jakési koule - koule se čtyřma rukama a čtyřma nohama, dvěma obličeji obrácenými v opačné strany na jediném krku, se čtyřma ušima a dvěma pohlavními orgány - byli schopni nejrychlejšího pohybu a byli vybaveni velkou silou, stali se nebezpečnými samotným bohům. Aby oslabil jejich vzpurnost, oddělil bůh otec Zeus každého z nich rozetnutím koule na dvě poloviny. Od té doby chodila každá polovina vzpřímeně na dvou nohách a s toužebnou žádostí přistupovala ke své druhé polovině. Objímaly se navzájem rukama a držely se v náručí, plny nenasytné touhy spolu opět srůst. Když v důsledku touhy po sobě navzájem zanedbávaly své nejdůležitější životní potřeby a hrozilo, že vymřou, slitoval se Zeus a přemístil jim pohlavní orgány dopředu - až dosud je měly na vnější straně a neplodily a nerodily tak, že vnikaly do sebe, ale vkládaly semeno do země jako cikády - a způsobil tak plození do sebe, totiž mužem do ženy. Když se muž přiblížil k ženě, oba v objetí zároveň plodili a tak byl rozmnožován druh. Přiblížil-li se naproti tomu muž k muži, měli oba ze společně stráveného času alespoň uspokojení. Každý z nás je tudíž jen polovinou původního celého člověka, protože jsme rozříznuti jako hroudy, z jednoho se stali dva. Každý proto hledá ustavičně svou druhou polovici.
Všichni mužové, kteří jsou odřezkem onoho smíšeného (mužsko-ženského; heterosexuálního) druhu, zaměřují svou lásku na ženy a většina cizoložníků pochází z tohoto druhu a stejně tak ženy milující muže a ženy cizoložné. Ženy, které jsou částí původní celé ženy a pocházejí z tohoto (žensko-ženského; lesbického) druhu, se zaměřují jen málo na muže, ale obracejí se spíše k ženám a milují se s nimi. Konečně všichni muži, kteří jsou částí původního celého muže, touží po mužích. Pokud jsou ještě hochy, milují jako odřezky mužského (mužsko-mužského; homosexuálního) druhu muže... a to jsou přímo nejznamenitější z hochů a mladíků, protože jsou od přírody nejmužnější. "Velikým důkazem té věci jest toto: když dorostou, jedině takoví se stávají muži platnými pro veřejný život. A když dosáhnou mužného věku, milují chlapce, kdežto o sňatky s ženami a o plození dětí se z přirozeného pudu nestarají a musí k tomu býti nuceni zákonem."
Stát se "ze dvou bytostí jednou" má své odůvodnění tedy v tom, "že taková byla naše dávná přirozenost a byli jsme celí: tedy touha a snaha po celku se jmenuje láska (= Erós)".
Pederastie (pais = "hoch"; erastés = "milovník"), pohlavní vztah zralého muže k pohlavně dospělému chlapci, jinochovi, který dosáhl puberty, patřila v řecku přibližně po 300 let ke společenské normě. Pedagog byl "vůdcem hocha", kterému jako starší chytrý muž předával prostřednictvím lásky moudrost starších generací. Ve Spartě byla láska k hochům povolena státem. Lykúrgos, jenž na radu delfského orákula (velká Rhetra) vytvořil mezi 9. a 7. stoletím př. n. l. spartskou ústavu a kterému se ve Spartě dostalo kultovního uctívání, napsal, že "nemůže být řádným občanem nikdo, kdo nemá přítele v posteli".3 Náboženský vzor pro lásku k hochům se spatřoval v lásce bohů k milencům mezi smrtelníky, jako Dia ke Ganymédovi a Apollóna k Hyakinthovi. Láska mezi lidmi smíšeného druhu je sice láskou mezi mužem a ženou, kteří představují současně androgyna (aner = "muž"; gyne = "žena"), avšak žena v tomto vztahu má podřízený význam. Od 8. stol. př. n. l. společenské postavení ženy klesalo. Na olympijské hry v roce 766 př. n. l. nebyly ženy připuštěny ani jako divačky.
Filozof Aristoteles (384-322 př. n. l.), žák Platónův, ospravedlňuje fyzickou, duchovní a duševní podřízenost ženy vůči muži přírodou. Z hlediska politika a řečníka Demosthéna (384-322 př. n. l.) stály manželky ještě za hetérami, a formuluje to takto: "Hetéry máme (= muži) pro zábavu, nevěstky pro denní potřebu těla a manželky pro rozmnožování a spolehlivou starost o naše domácí blaho. Poněvadž postavení a vzdělání manželek bylo natolik pod úrovní jejich mužů, že je nepokládali za sobě rovné, spočívalo kouzlo hetér ("společnice") nejen v jejich sexuální přístupnosti a erotických dovednostech (hetéra Kyrené napsala učebnici erotiky "Dodekamechanon" Dvanáct prostředků, metodiku Jak dvanácti způsoby provádět soulož), ale především - v protikladu k nevzdělaným manželkám - v jejich obeznalosti s problémy obchodu, umění, literatury, hudby, filozofie i politiky. K nejslavnějším hetérám patřily Aspasia a Fryné. Aspasia byla hetérou a později se stala druhou ženou státníka Perikla (495-429 př. n. l.).
Hetéra Mnesareté s přízviskem Fryné stála svému milenci, sochaři Práxitelovi (+ 330 př.n.l.), modelem k jeho Afrodítě z Knidu, prvnímu reprezentativnímu zobrazení nahé bohyně lásky. Jejím půvabům nemohli zřejmě odolat ani soudci. Když byla někdy mezi léty 350 a 340 př. n. l. obžalovaná z bezbožnosti a její obhájce, řečník Hypereides, ji na závěr své obhajovací řeči přiměl, aby si roztrhla šat a odhalila svá ňadra, soudci, oslepení její krásou, ji osvobodili. Slovem symposion ("hostina"), jímž Platón nazval svůj dialog, ve kterém rozvinul své učení o (mužském) Erótu ("Láska"), se v řečtině označuje společná hostina s následnou pitkou, při níž účastníci vedou také rozhovory (dialogy). Symposion, zahájené přípitkem bohům, kterého se účastnily také hetéry, končilo mezi zámožnými Athéňany nezřídka hromadnou souloží (mezi třemi druhy původního celého člověka): mužů s muži, mužů se ženami (hetérami) a někdy také žen se ženami vjednom a témž prostoru. Podrobné představy o podobných hostinách zprostředkovávají obrazy na antických vázách.
PÁRSISMUS
Se sexualitou jsou východní náboženství protkána skrz na skrz. Avšak s homosexualitou se takkřka nesetkáváme. V hinduismu je bůh Šiva znázorňován jako bytost andragonistická-bisexuální. Další zmínku jsem objevil v Zoroastrovsko-párském náboženství. Zo je v širším smyslu náboženství odvolávající se na učení a poselství staroíránského proroka Zarathuštry(630-553 př. n. l.). Zarathuštra je zvědavý a ptá se stvořitele hmotného světa Mazdy, jak je to s homosexualitou. Ahura Mazda řekne, že takovým je hodný trest 800ran bičem a 800 ran řemenem. Dále takové zavrhne a posílá je k ďáblu a sám se jím pak stává.
JUDAISMUS
Množství posvátných knih obsahuje obrovské množství zákazů. např. V deuteronomiu je zákaz transvestitismu mezi ženou a mužem. Zákon svatosti knihy Liviticus zakazuje homosexuální styk. Jeho uskutečnění je zločin zasluhující smrt. Častým příkladem uváděným jako důkaz špatnosti homosexuality je biblický příběh Jahvistický příběh o sodomských mužích, kteří chtěli přinutit dva Lotovy hosty proti jejich vůli k souloži Lot jim místo hostů dal své panenské dcery. Následujícího dne Jahve Sodomu zničil. Kniha Soudců uvádí podobný příběh kmene Benjaminů. Jeho konec není znám.
Zatímco v Bibli je homo styk zakázán, diskutuje se v současné době v amerických židovských časopisech o tom, zda homosexuálové mohou vést synagogální úřady nebo uzavřít sňatek před rabínem. V New Yorku již dokonce existuje synagoga pro gaye.
KřES?ANSTVÍ
Nejčtenější částí tohoto "sexuálního života kultur" najde své čtenáře právě následující část věnovaná homosexualitě a křesťanství. Již na začátek předznamenávám, že církevní názory nejsou jen negativní. Opak je pravdou a své si najdeme i v Bibli.
Konference anglikánské církve v Lambethu se roku 1908 vyslovila proti každému zabránění početí a ještě roku 1930 shledala, že kontrola porodnosti je výrazem osobní poživačnosti a že metoda "neplodných dní" by se neměla cenit výše než mechanické zabránění početí. Teprve roku 1958 dovolila lambethská konference plánování rodiny "hygienicky, esteticky a medicínsky dokonalými prostředky." Anglikánský biskup z Canteburry George Carey, zasazující se o kontrolu porodnosti, vyzval všechny křesťanské církve, aby regulovaly růst obyvatelstva. Na rozdíl od římskokatolické církve -ještě koncem května 1992 Vatikán rezolutně odmítl každé spojování růstu populace s problémy životního prostředí zdůraznil Carey 2. června 1992 v Ženevě, že populační exploze je spolu s dalšími faktory příčinou ekologické katastrofy. Proto se plánování rodiny a kontrola porodnosti musí stát záležitostí všech křesťanských církví.
K odmítnutí homosexuality apoštolem Pavlem se připojilo více koncilů. "Sodomitskou neřest mužské a ženské homosexuality" jako hřích proti přirozenosti odsoudil zejména učitel církve svatý Tomáš Akvinský (1225-74). Naopak v mnoha křesťanských církvích se homosexuální sklony už nepovažují samy o sobě za amorální.
Podle starého římskokatolického církevního zákoníku (CIC) z roku 1918 mohli být laici (c. 2357 §1) kvůli homosexualitě odsouzeni za infamii (bezectnost), klerikové vyššího svěcení mohli být suspendováni a dokonce odstaveni (c. 2359 §2). V trestním právu nového církevního zákoníku platného od roku 1983 se však homosexualita v rubrice trestných činů už neuvádí.
Katolický "Holandský katechismus pro dospělé" (1966) se vyjadřuje o "homosexuálních bližních" následovně: "Existují také lidé, jejichž erotika nemůže směřovat k druhému pohlaví, ale pouze - nebo někdy převážně - k pohlaví, k němuž sami náležejí. Není v moci těchto lidi - ať jde o muže nebo ženu - aby se po dobrém nebo po zlém necítili přitahováni druhým pohlavím. Homosexualita je neznámého původu. On - nebo ona - touží v lidské osamělosti po přátelství." Evangelický "Katechismus pro dospělé" Spojené evangelickoluteránské církve Německa považuje homosexualitu za psychopatologický "krajně naléhavý problém', kdežto "Pamětní spis evangelické církve v Porýní" z roku 1970 konstatuje, že homosexualita sama o sobě není perverzí, nemocí ani hříchem. Tím je pouze tehdy, když není zvládnuta s mravní zodpovědností.
V nizozemské Reformované církvi už nesmějí být homosexuální muži nebo ženy, kteří se ucházejí o církevní úřady, odmítáni nebo vylučováni z Večeře Páně, jak rozhodl většinou hlasů synod největší protestantské církve Holandska v Doomu v polovině června 1989.
Také Evangelická církev Pomořanská jako první zemská církev v Německu už nechce v budoucnu homosexuální teology vylučovat z úřadu faráře. Po kontroverzní diskusi církevní vedení rozhodlo většinou jednoho hlasu, že zemská církev ,je principiálně nakloněná ordinaci homosexuálů". Církev amerických baptistů, "Southern Baptist Convention", jmenovala jako první homosexuálního uchazeče pastorem. Ačkoliv "Jižní svaz baptistů", jedna z nejkonzervativnějších protestantských církví USA, homosexualitu odmítá jako hříšnou, hlasovala obec v Chapel Hill pro její uznání - jednotlivé obce jsou ve svém rozhodování na ústředním svazu nezávislé -, protože Ježíš vyzdvihl všechny "slabé a zatížené". Všichni křesťané, "uznávající Ježíše jako svého pána a spasitele", akceptují homosexuály jako rovnoprávné občany nezávisle na jejich sexuální orientaci.
ISLÁM
Islám je nám v našich krajích dosti cizí a vidíme jej jako velmi přísný a ke krajním praktikám zavádějicí náboženství. Islámští fundamentalisté, spory na blízkém východě, války...tyto pojmy mají hodně společného s Islámem a jeho bojovníky, kteří aby dosáhli cíle, neznají bratra.
Homosexualita neboli "Liwát" se v Koránu označuje za hanebnost, i když není přímo jmenována. V mekkánských súrách se o homosexualitě hovoří pouze v souvislosti s biblickým příběhem o Lotovi a obyvatelích Sodomy. ,jež nepravosti páchalo a jehož obyvatelé byli lidmi špatnými a hanebnými. A je citován Lot, kterého Alláh vyslal ke svému lidu (v Sodomě): "Zdaž budete se oddávat nemravnosti, jíž před vámi se žádný na světě tomto nedopustil? Vždyť vy z vášně své k mužům vcházíte místo k ženám! Vy věru jste lid, jenž všechnu míru překračuje!" Lot je citován ještě jednou, když sodomským vytýká formou řečnické otázky: "Což se chcete Jen k mužům z lidstva všeho přibližovati a manželky své, jež pro vás Pan váš stvořil zanedbávat? Ba, vy věru jste lid přestupníků." Alláh pak připomíná ve svém zjevení Lotovu káravou řeč ještě jednou: "A poslali jsme Lota, a hle, pravil lidu svému: ,Budete se stale neřestem,jež sami dobře vidíte, oddávat? Což budete i nadále z vášně chodit k mužům raději než k ženám? Ba, vy věru jste lid zpozdily" Lot je citován ještě na jiném místě: "Vy dozajista pášete takové nemravnosti, Jaké nikdo z lidstva veškerého před vámi nedělal. Což budete vskutku vcházet k mužům, přepadávat na cestách a páchat skutky zavrženíhodné?"
Východní náboženství vymezují čtyři různé způsoby tělesného obcování mezi muži: vzájemné mazlení a hýčkání bez orgasmu, masturbace s orgasmem, orální sex a anální soulož. Podle východních názorů nejsou první dva způsoby považovány za homosexualitu v pravém slova smyslu a muž, který se jich dopustil, se nechápe za homosexuála. Podle hinduistických a buddhistických zásad je orální sex mezi muži nepřípustný třebaže se vyskytují zmínky o staroindických maserech, kteří svým zákazníkům někdy poskytovali i tyto služby.
V Kámasútře se píše o různých druzích orálního sexu mezi muži, ale praví se, že kněží a příslušníci vyšších kast by se neměli nechat „takto poskvrnit". Nadto hinduistické zákoníky zatracují muže, který pozře sémě druha. Anální sex mezi muži byl v Indii neznámý až do muslimských nájezdů. Ani v Číně a Japonsku nepatřil k tradičním sexuálním praktikám. Tantrické a taoistické texty svorně zatracují anální sex mezi muži jako nepřirozený, nezdravý a pro psychiku potenciálně škodlivý.
Jógická nauka stanoví, že pohyb dechu v těle je rozhodujícím činitelem pro vývoj potomkova pohlaví. Nenastane-li před souloží a při ní patřičný soulad nálad, pak se dýchání partnerů nezkoordinuje a převažuje jen na jedné straně jejich těl. Tantra tvrdí, že z takového spojení se může zrodit dítě s nevyváženou sexuální identitou, což může případně vést k homosexualitě. Východní nauky zdůrazňuji význam souložních poloh pro ovládaní a řízení dechu; praví se že tak může být rozhodnuto o pohlaví případného dítěte. Nedávný vědecky výzkum hebrejských tradic o užívání rozličných souložních poloh podle toho, zda se má narodit děvče, nebo chlapec, napovídá o platnosti těchto praktik.
V nejstarších obdobích čínských dějin je mužská homosexualita zmiňována jen vzácně. V období dynastie Čchin a rané Chan (221 před n.l.-8 n.l.) však existovala řada homosexuálních princů a císařů, kteří jsou v čínské historii zapsáni jako mimořádní sadisté; mužskou homosexualitu provozovali aktivně. Poslední císaři dynastie Chan byli slabí a zdegenerovaní. Moci se chopili kleštěnci a na lid byly uvaleny tvrdé daně. Strašlivá epidemie zpustošila Čínu a v letopisech je zaznamenáno, že se narodilo nebývalé množství dělí s homosexuálními sklony. Lid pod vedením mocného taoistického vůdce povstal a dynastii svrhl. Od té doby až do příchodu muslimských vlivů se na mužskou homosexualitu pohlíželo nevlídně. Částečně se připouštěla v souvislosti s uměleckými kruhy básníků a malířů. Velký výskyt homosexuality mezi umělci napovídá, že pokud je sexuální energie sublimována a vyjádřena činností vyžadující mimořádnou trpělivost, pak může homosexuál dosáhnout opravdu duchovního pokroku.
Publikované: 13. 09. 2005
Zdroj: http://www.004.cz/view.php?cisloclanku=2005091302-homosexualita- vira-nabozenstvi-krestanstvi-judaismus-new-age-recko
Některé prehistorické jeskynní malby zobrazují muže se zvířecími maskami věnující se čemusi, co se podobá homosexualitě. Napodobování zvířat za účelem získání magické moci je obvyklou praktikou u primitivních kmenů. Zdá se velmi pravděpodobné, že mužská homosexualita se vyvíjela ve skupinách lovců, kteří napodobovali a ritualizovali zvířecí kopulaci odzadu. Takové konání bylo považováno za důležitý předpoklad k zajištění úspěšného lovu.
KMENOVÁ NÁBOŽENSTVÍ
Kmenová náboženství se dnes vyskytují v Africe, Oceánii, méně v Asii a Americe. S homosexualitou se setkáváme u šamanů, představující ranou formu proroků a kněží. Jsou mužského i ženského rodu.
U severoamerických Indiánů existuje výměna oblečení tzv. bedarche, která doplňuje mužskou potenci ženskou s cílem stát se bisexuální bytostí. U šamanů z paleosibiřského kmene Čukčů dochází ke kultovní proměně šamana v ženskou bytost z nařízení boha Kaleta. V "ženu" proměněný šaman si vybírá manžela pro manželství, ve kterém přebírá pohlavní úlohu ženy.
INDIÁNI
Prérijní Indiáni Severní Ameriky prováděli mužské homosexuální obřady při svém „bizoním tanci"', jehož účelem bylo zajistit magií úspěšný lov. Indiáni věřili, že tento obřad je nutno provést dříve, než jim jejich ochranný duch předků pošle bizony na jejich území. V tomto rituálu hrál šaman úlohu démona, kterému se nejprve nepodařily útoky na ženy kmene, a potom ho přemohli a homosexuálně znásilnili tanečníci převlečení za bizony.
EGYPT
O zajímavých praktikách se dočítáme i mezi Egypťany. V určitých kalendářních dnech, ve kterých byl mezi bohy spáchán sexuální přestupek, se od Egypťanů vyžadovalo, aby se vyhnuli pohlavnímu styku muže a ženy. Tak se jednou bůh pouště Sutech pokusil homosexuálně znásilnit boha nebe Hora. Tato "hanba" utrpěla jen na "dole ležícím", kdežto silnější jako vítěz triumfoval nad přemoženým. A proto se Sutech před nejvyšší devítkou bohů chvástal, že na Horovi prý učinil "dílo člověka". Tato příhoda se objevuje velmi často v zápisech hieroglyfů. Ústa symbolizují vagínu, oko pohlavní orgány. Když Sutech zranil Hora na oku, je tato událost vysvětlována jako narážka na homosexuální anální styk či kastraci.
SUMEROVÉ
V Chammurabiho zákoníku se praví: " Jestli muž tělesně obcoval se svým společníkem, dokázalo se mu to, je usvědčen, tak bude uspán a proměněn na Eunucha." Kastrace je stará asyrská forma trestu nejen pro usvědčeného homosexuála, ale také pro cizoložníka.
řECKO
Krásné řecko. Sexualita a láska byla pro bohy a bohyně především zdrojem rozkoše a moci, nikoliv prostředkem k plození potomků. S homosexualitou je pověstný již nejvyšší bůh Zeus. Mýty vyprávějí, že vedle HT styků udržoval styky s chlapci. Zeus proměněný v orla unesl prince Ganyméda, nekrásnějšího ze smrtelných lidí, do kterého se zamiloval! Unesl jej přímo na Olymp, daroval mu věčné mládí a učinil ho svým miláčkem a číšníkem. Orla pak přenesl na oblohu jako souhvězdí.
Afrodita je bohyní tělesné lásky a krásy. Afros=pěna duo= potápěti. To proto, že se narodila z pěny spermatu z uříznutého penisu Uranova. Byla vzývána pod různými přízvisky a uctívána jako Úraniá(nebeská) a jako Kalliphygos(s krásnou zadnicí), protože měla neobyčejně krásný zadek. Oceňování Kallypigického půvabu vybízelo řeky k análnímu koitu. Ten byl v antice stejně častý jako vaginální. Stejně tak vybízel i k análnímu koitu mezi muži a hochy.
Z pohlavního styku Afrodity a Área vznikl bůh lásky Éros. Je láskyhodný jako jeho matka a bojovný jako otec. Mladiství bůh podněcuje erotickou láskou mezi lidmi a bohy, jednotlivými pohlavími a hochů k hochům! Na Krétě, ve Spartě a v Thébách byl Éros uctíván jako bůh pederastie, protože unášel takřka samé hochy. V Tróji byl Érotův kult bisexuální. Je principem lásky heterosexuální stejně rovně jako homosexuální. Éros je nejkrásnější z věčných bohů a stvořitelem všeho stvořeného, bohem a vládcem lidí. Je také kosmologickou prasílou, jež na počátku světa vznikla sama od sebe a která byla příčinou vývoje od chaosu k uspořádanému kosmu. V Sókratově a Platónově filosofii nabyl Éros duchovní tvářnost. Sókratovská erotika spočívá ve vzájemné náklonnosti učitele a žáka, jejímž cílem je vzájemná duchovní a mravní podpora.
Za dítě Afrodity a posla bohů Herma se považuje Hermafrodítos. Zdědil jméno i pohlaví napůl po svých rodičích. Napůl muž i žena, znázorněný jako obojetník s penisem, avšak nikdy s vagínou. Pederastický ideál, podle kterého se soulož provádí výhradně análně, nikdy vaginálně.
Filosof Platon (427-347 př. a. l.) říká ve svém dialogu "Symposíon" ("Hostina"), že původně "bylo trojí pohlaví lidí". Čistě mužské pohlaví pocházelo ze slunce, ryze ženské ze země a pohlaví smíšené z měsíce. Poněvadž prvotní lidé měli tvar jakési koule - koule se čtyřma rukama a čtyřma nohama, dvěma obličeji obrácenými v opačné strany na jediném krku, se čtyřma ušima a dvěma pohlavními orgány - byli schopni nejrychlejšího pohybu a byli vybaveni velkou silou, stali se nebezpečnými samotným bohům. Aby oslabil jejich vzpurnost, oddělil bůh otec Zeus každého z nich rozetnutím koule na dvě poloviny. Od té doby chodila každá polovina vzpřímeně na dvou nohách a s toužebnou žádostí přistupovala ke své druhé polovině. Objímaly se navzájem rukama a držely se v náručí, plny nenasytné touhy spolu opět srůst. Když v důsledku touhy po sobě navzájem zanedbávaly své nejdůležitější životní potřeby a hrozilo, že vymřou, slitoval se Zeus a přemístil jim pohlavní orgány dopředu - až dosud je měly na vnější straně a neplodily a nerodily tak, že vnikaly do sebe, ale vkládaly semeno do země jako cikády - a způsobil tak plození do sebe, totiž mužem do ženy. Když se muž přiblížil k ženě, oba v objetí zároveň plodili a tak byl rozmnožován druh. Přiblížil-li se naproti tomu muž k muži, měli oba ze společně stráveného času alespoň uspokojení. Každý z nás je tudíž jen polovinou původního celého člověka, protože jsme rozříznuti jako hroudy, z jednoho se stali dva. Každý proto hledá ustavičně svou druhou polovici.
Všichni mužové, kteří jsou odřezkem onoho smíšeného (mužsko-ženského; heterosexuálního) druhu, zaměřují svou lásku na ženy a většina cizoložníků pochází z tohoto druhu a stejně tak ženy milující muže a ženy cizoložné. Ženy, které jsou částí původní celé ženy a pocházejí z tohoto (žensko-ženského; lesbického) druhu, se zaměřují jen málo na muže, ale obracejí se spíše k ženám a milují se s nimi. Konečně všichni muži, kteří jsou částí původního celého muže, touží po mužích. Pokud jsou ještě hochy, milují jako odřezky mužského (mužsko-mužského; homosexuálního) druhu muže... a to jsou přímo nejznamenitější z hochů a mladíků, protože jsou od přírody nejmužnější. "Velikým důkazem té věci jest toto: když dorostou, jedině takoví se stávají muži platnými pro veřejný život. A když dosáhnou mužného věku, milují chlapce, kdežto o sňatky s ženami a o plození dětí se z přirozeného pudu nestarají a musí k tomu býti nuceni zákonem."
Stát se "ze dvou bytostí jednou" má své odůvodnění tedy v tom, "že taková byla naše dávná přirozenost a byli jsme celí: tedy touha a snaha po celku se jmenuje láska (= Erós)".
Pederastie (pais = "hoch"; erastés = "milovník"), pohlavní vztah zralého muže k pohlavně dospělému chlapci, jinochovi, který dosáhl puberty, patřila v řecku přibližně po 300 let ke společenské normě. Pedagog byl "vůdcem hocha", kterému jako starší chytrý muž předával prostřednictvím lásky moudrost starších generací. Ve Spartě byla láska k hochům povolena státem. Lykúrgos, jenž na radu delfského orákula (velká Rhetra) vytvořil mezi 9. a 7. stoletím př. n. l. spartskou ústavu a kterému se ve Spartě dostalo kultovního uctívání, napsal, že "nemůže být řádným občanem nikdo, kdo nemá přítele v posteli".3 Náboženský vzor pro lásku k hochům se spatřoval v lásce bohů k milencům mezi smrtelníky, jako Dia ke Ganymédovi a Apollóna k Hyakinthovi. Láska mezi lidmi smíšeného druhu je sice láskou mezi mužem a ženou, kteří představují současně androgyna (aner = "muž"; gyne = "žena"), avšak žena v tomto vztahu má podřízený význam. Od 8. stol. př. n. l. společenské postavení ženy klesalo. Na olympijské hry v roce 766 př. n. l. nebyly ženy připuštěny ani jako divačky.
Filozof Aristoteles (384-322 př. n. l.), žák Platónův, ospravedlňuje fyzickou, duchovní a duševní podřízenost ženy vůči muži přírodou. Z hlediska politika a řečníka Demosthéna (384-322 př. n. l.) stály manželky ještě za hetérami, a formuluje to takto: "Hetéry máme (= muži) pro zábavu, nevěstky pro denní potřebu těla a manželky pro rozmnožování a spolehlivou starost o naše domácí blaho. Poněvadž postavení a vzdělání manželek bylo natolik pod úrovní jejich mužů, že je nepokládali za sobě rovné, spočívalo kouzlo hetér ("společnice") nejen v jejich sexuální přístupnosti a erotických dovednostech (hetéra Kyrené napsala učebnici erotiky "Dodekamechanon" Dvanáct prostředků, metodiku Jak dvanácti způsoby provádět soulož), ale především - v protikladu k nevzdělaným manželkám - v jejich obeznalosti s problémy obchodu, umění, literatury, hudby, filozofie i politiky. K nejslavnějším hetérám patřily Aspasia a Fryné. Aspasia byla hetérou a později se stala druhou ženou státníka Perikla (495-429 př. n. l.).
Hetéra Mnesareté s přízviskem Fryné stála svému milenci, sochaři Práxitelovi (+ 330 př.n.l.), modelem k jeho Afrodítě z Knidu, prvnímu reprezentativnímu zobrazení nahé bohyně lásky. Jejím půvabům nemohli zřejmě odolat ani soudci. Když byla někdy mezi léty 350 a 340 př. n. l. obžalovaná z bezbožnosti a její obhájce, řečník Hypereides, ji na závěr své obhajovací řeči přiměl, aby si roztrhla šat a odhalila svá ňadra, soudci, oslepení její krásou, ji osvobodili. Slovem symposion ("hostina"), jímž Platón nazval svůj dialog, ve kterém rozvinul své učení o (mužském) Erótu ("Láska"), se v řečtině označuje společná hostina s následnou pitkou, při níž účastníci vedou také rozhovory (dialogy). Symposion, zahájené přípitkem bohům, kterého se účastnily také hetéry, končilo mezi zámožnými Athéňany nezřídka hromadnou souloží (mezi třemi druhy původního celého člověka): mužů s muži, mužů se ženami (hetérami) a někdy také žen se ženami vjednom a témž prostoru. Podrobné představy o podobných hostinách zprostředkovávají obrazy na antických vázách.
PÁRSISMUS
Se sexualitou jsou východní náboženství protkána skrz na skrz. Avšak s homosexualitou se takkřka nesetkáváme. V hinduismu je bůh Šiva znázorňován jako bytost andragonistická-bisexuální. Další zmínku jsem objevil v Zoroastrovsko-párském náboženství. Zo je v širším smyslu náboženství odvolávající se na učení a poselství staroíránského proroka Zarathuštry(630-553 př. n. l.). Zarathuštra je zvědavý a ptá se stvořitele hmotného světa Mazdy, jak je to s homosexualitou. Ahura Mazda řekne, že takovým je hodný trest 800ran bičem a 800 ran řemenem. Dále takové zavrhne a posílá je k ďáblu a sám se jím pak stává.
JUDAISMUS
Množství posvátných knih obsahuje obrovské množství zákazů. např. V deuteronomiu je zákaz transvestitismu mezi ženou a mužem. Zákon svatosti knihy Liviticus zakazuje homosexuální styk. Jeho uskutečnění je zločin zasluhující smrt. Častým příkladem uváděným jako důkaz špatnosti homosexuality je biblický příběh Jahvistický příběh o sodomských mužích, kteří chtěli přinutit dva Lotovy hosty proti jejich vůli k souloži Lot jim místo hostů dal své panenské dcery. Následujícího dne Jahve Sodomu zničil. Kniha Soudců uvádí podobný příběh kmene Benjaminů. Jeho konec není znám.
Zatímco v Bibli je homo styk zakázán, diskutuje se v současné době v amerických židovských časopisech o tom, zda homosexuálové mohou vést synagogální úřady nebo uzavřít sňatek před rabínem. V New Yorku již dokonce existuje synagoga pro gaye.
KřES?ANSTVÍ
Nejčtenější částí tohoto "sexuálního života kultur" najde své čtenáře právě následující část věnovaná homosexualitě a křesťanství. Již na začátek předznamenávám, že církevní názory nejsou jen negativní. Opak je pravdou a své si najdeme i v Bibli.
Konference anglikánské církve v Lambethu se roku 1908 vyslovila proti každému zabránění početí a ještě roku 1930 shledala, že kontrola porodnosti je výrazem osobní poživačnosti a že metoda "neplodných dní" by se neměla cenit výše než mechanické zabránění početí. Teprve roku 1958 dovolila lambethská konference plánování rodiny "hygienicky, esteticky a medicínsky dokonalými prostředky." Anglikánský biskup z Canteburry George Carey, zasazující se o kontrolu porodnosti, vyzval všechny křesťanské církve, aby regulovaly růst obyvatelstva. Na rozdíl od římskokatolické církve -ještě koncem května 1992 Vatikán rezolutně odmítl každé spojování růstu populace s problémy životního prostředí zdůraznil Carey 2. června 1992 v Ženevě, že populační exploze je spolu s dalšími faktory příčinou ekologické katastrofy. Proto se plánování rodiny a kontrola porodnosti musí stát záležitostí všech křesťanských církví.
K odmítnutí homosexuality apoštolem Pavlem se připojilo více koncilů. "Sodomitskou neřest mužské a ženské homosexuality" jako hřích proti přirozenosti odsoudil zejména učitel církve svatý Tomáš Akvinský (1225-74). Naopak v mnoha křesťanských církvích se homosexuální sklony už nepovažují samy o sobě za amorální.
Podle starého římskokatolického církevního zákoníku (CIC) z roku 1918 mohli být laici (c. 2357 §1) kvůli homosexualitě odsouzeni za infamii (bezectnost), klerikové vyššího svěcení mohli být suspendováni a dokonce odstaveni (c. 2359 §2). V trestním právu nového církevního zákoníku platného od roku 1983 se však homosexualita v rubrice trestných činů už neuvádí.
Katolický "Holandský katechismus pro dospělé" (1966) se vyjadřuje o "homosexuálních bližních" následovně: "Existují také lidé, jejichž erotika nemůže směřovat k druhému pohlaví, ale pouze - nebo někdy převážně - k pohlaví, k němuž sami náležejí. Není v moci těchto lidi - ať jde o muže nebo ženu - aby se po dobrém nebo po zlém necítili přitahováni druhým pohlavím. Homosexualita je neznámého původu. On - nebo ona - touží v lidské osamělosti po přátelství." Evangelický "Katechismus pro dospělé" Spojené evangelickoluteránské církve Německa považuje homosexualitu za psychopatologický "krajně naléhavý problém', kdežto "Pamětní spis evangelické církve v Porýní" z roku 1970 konstatuje, že homosexualita sama o sobě není perverzí, nemocí ani hříchem. Tím je pouze tehdy, když není zvládnuta s mravní zodpovědností.
V nizozemské Reformované církvi už nesmějí být homosexuální muži nebo ženy, kteří se ucházejí o církevní úřady, odmítáni nebo vylučováni z Večeře Páně, jak rozhodl většinou hlasů synod největší protestantské církve Holandska v Doomu v polovině června 1989.
Také Evangelická církev Pomořanská jako první zemská církev v Německu už nechce v budoucnu homosexuální teology vylučovat z úřadu faráře. Po kontroverzní diskusi církevní vedení rozhodlo většinou jednoho hlasu, že zemská církev ,je principiálně nakloněná ordinaci homosexuálů". Církev amerických baptistů, "Southern Baptist Convention", jmenovala jako první homosexuálního uchazeče pastorem. Ačkoliv "Jižní svaz baptistů", jedna z nejkonzervativnějších protestantských církví USA, homosexualitu odmítá jako hříšnou, hlasovala obec v Chapel Hill pro její uznání - jednotlivé obce jsou ve svém rozhodování na ústředním svazu nezávislé -, protože Ježíš vyzdvihl všechny "slabé a zatížené". Všichni křesťané, "uznávající Ježíše jako svého pána a spasitele", akceptují homosexuály jako rovnoprávné občany nezávisle na jejich sexuální orientaci.
ISLÁM
Islám je nám v našich krajích dosti cizí a vidíme jej jako velmi přísný a ke krajním praktikám zavádějicí náboženství. Islámští fundamentalisté, spory na blízkém východě, války...tyto pojmy mají hodně společného s Islámem a jeho bojovníky, kteří aby dosáhli cíle, neznají bratra.
Homosexualita neboli "Liwát" se v Koránu označuje za hanebnost, i když není přímo jmenována. V mekkánských súrách se o homosexualitě hovoří pouze v souvislosti s biblickým příběhem o Lotovi a obyvatelích Sodomy. ,jež nepravosti páchalo a jehož obyvatelé byli lidmi špatnými a hanebnými. A je citován Lot, kterého Alláh vyslal ke svému lidu (v Sodomě): "Zdaž budete se oddávat nemravnosti, jíž před vámi se žádný na světě tomto nedopustil? Vždyť vy z vášně své k mužům vcházíte místo k ženám! Vy věru jste lid, jenž všechnu míru překračuje!" Lot je citován ještě jednou, když sodomským vytýká formou řečnické otázky: "Což se chcete Jen k mužům z lidstva všeho přibližovati a manželky své, jež pro vás Pan váš stvořil zanedbávat? Ba, vy věru jste lid přestupníků." Alláh pak připomíná ve svém zjevení Lotovu káravou řeč ještě jednou: "A poslali jsme Lota, a hle, pravil lidu svému: ,Budete se stale neřestem,jež sami dobře vidíte, oddávat? Což budete i nadále z vášně chodit k mužům raději než k ženám? Ba, vy věru jste lid zpozdily" Lot je citován ještě na jiném místě: "Vy dozajista pášete takové nemravnosti, Jaké nikdo z lidstva veškerého před vámi nedělal. Což budete vskutku vcházet k mužům, přepadávat na cestách a páchat skutky zavrženíhodné?"
Východní náboženství vymezují čtyři různé způsoby tělesného obcování mezi muži: vzájemné mazlení a hýčkání bez orgasmu, masturbace s orgasmem, orální sex a anální soulož. Podle východních názorů nejsou první dva způsoby považovány za homosexualitu v pravém slova smyslu a muž, který se jich dopustil, se nechápe za homosexuála. Podle hinduistických a buddhistických zásad je orální sex mezi muži nepřípustný třebaže se vyskytují zmínky o staroindických maserech, kteří svým zákazníkům někdy poskytovali i tyto služby.
V Kámasútře se píše o různých druzích orálního sexu mezi muži, ale praví se, že kněží a příslušníci vyšších kast by se neměli nechat „takto poskvrnit". Nadto hinduistické zákoníky zatracují muže, který pozře sémě druha. Anální sex mezi muži byl v Indii neznámý až do muslimských nájezdů. Ani v Číně a Japonsku nepatřil k tradičním sexuálním praktikám. Tantrické a taoistické texty svorně zatracují anální sex mezi muži jako nepřirozený, nezdravý a pro psychiku potenciálně škodlivý.
Jógická nauka stanoví, že pohyb dechu v těle je rozhodujícím činitelem pro vývoj potomkova pohlaví. Nenastane-li před souloží a při ní patřičný soulad nálad, pak se dýchání partnerů nezkoordinuje a převažuje jen na jedné straně jejich těl. Tantra tvrdí, že z takového spojení se může zrodit dítě s nevyváženou sexuální identitou, což může případně vést k homosexualitě. Východní nauky zdůrazňuji význam souložních poloh pro ovládaní a řízení dechu; praví se že tak může být rozhodnuto o pohlaví případného dítěte. Nedávný vědecky výzkum hebrejských tradic o užívání rozličných souložních poloh podle toho, zda se má narodit děvče, nebo chlapec, napovídá o platnosti těchto praktik.
V nejstarších obdobích čínských dějin je mužská homosexualita zmiňována jen vzácně. V období dynastie Čchin a rané Chan (221 před n.l.-8 n.l.) však existovala řada homosexuálních princů a císařů, kteří jsou v čínské historii zapsáni jako mimořádní sadisté; mužskou homosexualitu provozovali aktivně. Poslední císaři dynastie Chan byli slabí a zdegenerovaní. Moci se chopili kleštěnci a na lid byly uvaleny tvrdé daně. Strašlivá epidemie zpustošila Čínu a v letopisech je zaznamenáno, že se narodilo nebývalé množství dělí s homosexuálními sklony. Lid pod vedením mocného taoistického vůdce povstal a dynastii svrhl. Od té doby až do příchodu muslimských vlivů se na mužskou homosexualitu pohlíželo nevlídně. Částečně se připouštěla v souvislosti s uměleckými kruhy básníků a malířů. Velký výskyt homosexuality mezi umělci napovídá, že pokud je sexuální energie sublimována a vyjádřena činností vyžadující mimořádnou trpělivost, pak může homosexuál dosáhnout opravdu duchovního pokroku.
Publikované: 13. 09. 2005
Zdroj: http://www.004.cz/view.php?cisloclanku=2005091302-homosexualita- vira-nabozenstvi-krestanstvi-judaismus-new-age-recko