„Homosexuální hnutí jako fenomén kulturní války”
Ideologie si vybírá argumenty podle toho, jak se jí „hodí do krámu“
Michal Semín je katolický, tracionalisticky orientovaný publicista angažující se v aktivitách Občanského institutu a organizace Una Voce. Již léta je znám svým odporem proti homosexualitě a všemu, co se k tomuto tématu váže. V Křesťanském domově mládeže v Praze se konala jeho přednáška „Homosexuální hnutí jako fenomén kulturní války“. Články na toto téma Semín publikoval m.j. v časopise Distance. Jeho přednášku si přišla poslechnout i čtveřice mladých gejů z vysokoškolského klubu gejů a leseb GALES, aby na vlastní oči poznali své „nepřátele“.
Nemá cenu jednotlivě vyjmenovávat, o čem pan Semín hovořil – jednalo se opět o snůšku obvyklých argumentů nejrozmanitějších uskupení a jednotlivců v rámci církve i mimo ní, kteří se nevyrovnali s faktem, že naše poznání jevu zvaného homosexualita postoupilo někam dále, a že tyto, jistě nedostatečné a sporé poznatky, ovlivnily přístup ke stejnopohlavně orientovaným lidem i jejich prožívání a požadavkům. Toto „nesmíření “ se s novou situací je vede k setrvávání na překonaných výkladech příběhu o Sodomě a Gomoře, Pavlově listu římanům i dalších textů.
řeč Michala Semína se opírala především o obsah publikace amerického protestanta věnující se právě „hnutí homosexuálů“, zmíněn byl i obsáhlý sborník „Homosexualita z katolického pohledu“ od rakouského biskupa Andrease Launa.
Je třeba říci, že stejně jako obě knihy, i Semínova přednáška byla vybudována podle principu „ idea předchází skutečnosti - skutečnost ve službě idey“. Tento princip neříká nic tak banálního a častého, než prostou zkušenost, že lidé na pravdu kašlou – nenechají vyvstávat skutečnost tak, jak je, nýbrž záměrně a nepokrytě znásilňují skutečnost svou ideou, svými postoji, sympatiemi a antipatiemi.
Snaha „potvrdit“ si své mínění, aniž záměrně vyzávorkuji svoje subjektivní „příchylnosti a odpornosti“, nevede k postižení skutečnosti vcelku, ale ideologii, která si vybírá argumenty podle toho, jak se jí „hodí do krámu“. Ty, které potvrzují ústřední myšlenku, jsou přijímány a často vyvyšovány nad ostatní, argumenty, které ji nekonvenují, pak bagatelizují nebo opomíjejí vůbec. To je vzorec vší krajnosti, všech ideologií.
Proč to všechno říkám? Michal Semín presentoval několika desítkám účastníků jednu z takových ideologií, kde jde o to snést kupu argumentů pro již předem připravený cíl, jímž se má jaksi „odůvodnit“ nějaký myšlenkový systém, v našem případě varovným prstem zahrozit nad nepřístojností „sodomie“ a odsoudit ty, kteří ji chtějí zlegalizovat.
Odborná úroveň jeho vystoupení tak jistě byla chabá, ale, tak, jak je i sebehorší knížka užitečná alespoň tím, že poukazuje na tu „hrůzu“ v ní obsaženou, i tento jeden únorově mrazivý večerní sedánek byl pro nás geje užitečný ve dvou směrech.
Jednak s pozoruhodnou barvitostí demonstroval, kam až neznalost, otupělost pro realitu a vůbec jakákoliv fanatičnost může dojít.
Ukázal, jak lehce protivná strana dokáže využít jistých temných stránek homosexuálního životního stylu, poklesků jednotlivců i často nesprávně a netakticky vykonávaného gej a lesbického lobbingu.
Nesporné a pravdivé skutečnosti se pak lacině přihrávají- zcela zbytečně- táboru z principu vždy nepřátelskému a nenávistnému.
Tento poznatek by měl být pro každého z nás pobídkou k náležité representaci naší minority. Pokud možno vyvarovat se jednání, které je nám často vytýkáno, zlepšovat image homosexuála ve společnosti, aniž by se stavěly potěmkinovské vesničky svého druhu a určitě více vylézat z boudy před našimi kolegy, známými, přáteli, (nejen) když „přijdou na přetřes“ vztahy a homosexualita, aby bylo více patrné, že homosexuálové neexistují jen v novinách a poslanecké sněmovně.
Zážitky ze sezení s panem Semínem a podobně smýšlejícími občany nás konečně varuje, abychom nenávist a extremismus neopláceli nenávistí a extremismem – čehož jsem v gej komunitě bohužel často svědkem.
Účinnější a produktivnější náplast shledávám v opačném přístupu.
V životním způsobu trvalého hledání pravdy, v trpělivém vysvětlování stanovisek, ve schopnosti vstřícně naslouchat druhým a popřípadě změnit či poopravit svůj názor, přesvědčí-li nás někdo, že by dosavadní setrvávání u „zabydleného“ názoru zatemňovalo pravdu.
Autor/ka: PhDr. Martin Šístek
Publikované: 07.03.2005
Zdroj: http://farnost-borislavska.wz.cz/esej_semin.htm
Ďaľšie články autora:
http://farnost-borislavska.wz.cz/publicistika.htm